Slavnostní otevření výstavy Muzejní nej, křest vlastivědného sborníku Lanškrounsko č. 18 a 19 a rozloučení s ředitelkou muzea Marií Borkovcovou

Sbohem, jarní vody!
Díky vám, že zurčely jste jemně celé jaro 
a tolik myšlenek mých odnesly.
Loučím se, kynu vám,
Teď plyňte dále k lidem.
Já budu tiše sedět u pramene, ozvěně naslouchat!
                                                             Ping Sin

1) Ředitelka městského muzea, PaedDr. Marie Borkovcová, odchází do zaslouženého důchodu. Tuto funkci zastávala od roku 1990. S jakým pocitem odcházíte?

Odcházím plánovaně a s dobrým pocitem, že jsem znovu vybudovala s podporou města a svých kolegů důležitou instituci-muzeum (založeno v roce 1905 za starosty B. A. Schmeisera). Budu se věnovat rodině, vnukovi Matouškovi a svým dalším koníčkům. Muzeum postupně předávám nové ředitelce BcA. Ditě Hálové. Neznamená to ale, že nebudu nápomocna nadále v případě potřeby mých nabytých znalostí a vědomostí.

2) Jak se změnilo muzeum během doby, kdy jste stála v jeho čele?

Zámek byl značně zchátralý, vůbec celý zámecký areál byl nepřívětivý a sbírky na půdě poničené. Byla jsem plná energie, ctižádostivá a nadšená. Věřte mi, že to byla náročné vystavět tento kulturní stánek, sídlo múz, od základů včetně neustálých rekonstrukcí budov, restaurování sbírkových předmětů a získávání nových, vybudování stálých expozic a navracení historie do města prostřednictvím historických akcí, osazování pamětních desek včetně obnovování tradic. V letech 1992-2021 získalo muzeum z grantů Ministerstva kultury a Pardubického kraje, mikroprojektu Euroregion Glacensis a nadací 2 880 000 Kč, sponzorskými dary a smlouvy o reklamě 3 431 000 Kč. Muzeum popsalo, zpracovalo a dalo zrestaurovat většinu svého sbírkového fondu: celkem 138 sbírkových předmětů, které odkážeme budoucím generacím. Nezanedbatelnou činností bylo také vydání více jak tří desítek odborných knih, 19 vlastivědných sborníků a dalších tří desítek tiskovin a propagačních materiálů pro město, ze kterých už můžete čerpat velmi mnoho informací. Velkou událostí bylo vydání obsáhlé vlastivědy Krajem koruny země, dále knihy navazující po 15 letech Lanškroun-město polyhistora Jana Marciho z Kronlandu a výroční knihy Pojďte s námi do muzea. Vydali jsme spoustu edukačních materiálů pro děti. Stálá expozice o městě Lanškroun a okolí je hodnocena odborníky jako zdařilá a vypovídající na základě zachovaného hmotného dědictví o historii města, což je ojedinělé nejen v našem regionu, podobně i další významné v Pardubickém kraji expozice, jako je Kabinet mincí, medailí a sochařských prací ak. sochaře Zdeňka Kolářského, Pamětní síň hudebního skladatele Jindřicha Pravečka a Altamira ak. sochaře Lubomíra Šilara. Vznikla také sbírka kvalitních trojrozměrných betlémů. Spolupráce s partnerskými městy probíhala dlouhodobě různými formami a také na platformě Euroregionu Glacensis. Muzeum soustavně spolupracovalo s organizacemi a spolky města a okolí, s lanškrounskými a regionálními                                                                                                     fotografy, malíři, lidovými a uměleckými řemeslníky, sběrateli, Divadlem Ve středu, Českou poštou, Společností česko-německého porozumění v Moravské Třebové, kolegy z partnerských měst, našimi krajany. Měla jsem tu čest poznat původní obyvatele německé národnosti a získávat od nich poznatky počátkem 90. let minulého století, navštěvovat v Göppingenu Hřebečský krajanský archiv a muzeum. Hřebečský krajanský spolek nám věnoval kroje. Muzeum spolupracovalo s muzei v celé České republice, na Slovensku a dalších evropských zemích, např. Bratislava, Prievidza, Kežmarok, Göppingen, Kladsko a dalšími. Prezentovali jsme se po celá léta v ČT (např. v pořadu Toulavá kamera, Tajemství rodu významných osobností), na Nově, v Českém rozhlase Pardubického kraje (např. Z věží do podzemí Lanškrouna) a dalších médiích. Spolupracovala jsem s režisérem Martinem Štolem na dokumentárních filmech Ve znamení duhy a Sbírka zapadlých vlastenců.  Propagujeme muzeum na turistických portálech a na facebooku. Pomáhali jsme studentům s bakalářskými a diplomovými pracemi a umožňovali jim praxe, pořádali historické soutěže pro středoškoláky i žáky základních škol.

3) Jaký je dnešní návštěvník muzea? Co podle vás lidé od muzeí očekávají?

Atraktivní expozice, která zaujme návštěvníky všech věkových kategorií, snoubení historie s podporou moderních audiovizuálních prostředků.  Edukaci a zábavnou formou přenést návštěvníka do dávných dob, případně zprostředkovat co nejintenzivnější zážitek spojený s výkladem. Budování atmosféry pomocí zvuků, hudby přes doprovodné vysvětlující animace, hry, interaktivitu až po nejmodernější holografické efekty. Posláním je předání sdělení, ponaučení a ukázka historie v kontextu aktuálních témat. Expozice by měla být pro návštěvníky zdrojem inspirace, potěšení a zábavy. Výstavy by měly vyprávět příběhy a vzbuzovat u návštěvníků emoce. Muzeum by mělo především naplňovat svou prvotní funkci-ochraňovat sbírkový fond, dále jej rozšiřovat, vědecky zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti. Vystavení originálů a kontakt s návštěvníkem je však na prvním místě. Pořízení audio-vizuální techniky je finančně náročné. Některé jsme měli na výstavách pouze zapůjčemé. Nastal čas doplnit další audiovizuální prostředky.

 4) Během svého působení v muzeu jste se setkávala s osobnostmi. Jak Vás to ovlivnilo?

Muzeum je místem setkávání. Navštívila nás celá řada osobností i bývalých rodáků. Jejich výčet je obsáhlý, uvedu jen některé a omlouvám se těm, které neuvádím. Jen v Lanškrouně žije mnoho šikovných lidí, vzdělaných a velmi nadaných, se kterými jsem měla co dočinění. Úplně na počátku to byl architekt Arnošt Wagner, který byl autorem návrhu expozice o historii města Lanškrouna a okolí. Seznámila jsem se také s tehdejším předsedou Hřebečského krajanského spolku v Göppingenu Ing. Richardem Frodlem a později s Gerhardem Müllerem a také s paní Irenou Kuncovou, vedoucí Společnosti česko-německého porozumění W. Hensela, se kterou jsme napsaly knihu věnovanou hřebečské kultuře a krojům. První výstava organizovaná s Římsko-katolickou farností Lanškroun byla Monstrance, kalichy a ciboria ve spolupráci s knězem Josefem Kacálkem a poté uspořádání výstav a akcí s knězem Zbigniewem Czendlikem. Nezapomenutelná jsou setkání s akademickým sochařem Zdeňkem Kolářským, hudebním skladatelem, dirigentem a pedagogem Jindřichem Pravečkem. Některé výstavy a přednášky jsme uskutečňovali se Zdeňkem Sklenářem, synovcem malíře Zdeňka Sklenáře, dnes významným pražským galeristou. Cesty osudu mě spojily s ak. malířkou a ilustrátorkou Veronikou Balcarovou a jejím manželem, taktéž ak. malířem Karlem Balcarem. Vzpomínám na kunsthistoričku Jitku Boučkovou, jejíž odborné znalosti nám velmi pomáhaly. Nesmím opomenout dvě dámy, archivářky a  historičky-Mgr. Věru Sekotovou a doc. PhDr. Marií Mackovou. PhD. Výborná spolupráce byla a je se základní uměleckou školou. Hudba zněla již od počátku v muzeu na mnoha koncertních vystoupeních žáků ZUŠ, vedené ředitelkou paní Martou Obrovou. Umělecký truhlář Jiří Knápek vytvořil pro muzeum výstavní fundus nejen pro sezonní výstavy, ale i stálé expozice. Šťastné bylo seznámení s výtvarnicí a krajkářkou Hanou Kozubovou, řezbářem Bedřichem Šilarem, Soňou Uhlířovou, tvůrkyní zvykoslovných předmětů a perníků, košíkářkou Alenou Bukvovou a vystavujícími umělci. Fotoarchiv jsme doplňovali díky výborným a obětavým fotografům Jiřině Strakové, Radku Lepkovi a jiných. Nesmírně nás obohatily výpovědi pamětníků a jejich životní moudra. Jsou následně zachyceny v publikacích a vlastivědných sbornících Lanškrounsko (Jiří Kohout, Bořivoj Bartoníček, Zdeněk Jáneš, Josef Švarc, Josef Klementa, Vjačeslava Lohvinova, Jan Ježek, Otakar Ších, PhDr. Jan Kapusta, Karel Uhlíř st., Karel Tuháček, Jindřich Resler, Edward Langer, Claudia Ludwig a celá řada dalších). Osobnosti Lanškrounska máme navždy zastoupeny v Lanškrounském betlému osobností z dílny řezbáře Bedřicha Šilara.

5) Vám a muzejním pracovníkům se podařilo zrealizovat nespočet výstav a jiných kulturních akcí, je mezi všemi nějaká konkrétní, na kterou vzpomínáte více než na jiné?

Ráda bych připomněla význačné výstavy z díla Adolfa Borna, Olbrama Zoubka, Aleše Lamra, Stanislava Holého, Zdeňka Buriana, Vojtěcha Kubašty, Bohuslava Reynka, Josefa Lady, legendární stavebnice MERKUR, LEGO a Igráček, České loutkové divadlo, Český rok podle Šárky Váchové, unikátní díla Karla Šebely, Příbuzenstvo včelky máji, Pověsti a tajemná místa města Lanškrouna, 100. výročí vzniku Československa, staré místopisné pohlednice ze sbírky |Karla Uhlíře, Arabela, Největší záhady světa, Dracula a ti druzí a mnoho dalších. V roce 1995 jsme spolu s přípravným výborem organizovali oslavy a mezinárodní spektroskopické sympozium k 400. výročí narození lanškrounského rodáka a polyhistora Jana Marka Marciho, na kterém se sešli vědci z celého světa. Z folklorních akcí je už fenomenem Lanškrounský masopust (20 ročníků), který získal ocenění v oblasti tradiční lidové kultury a byl zapsán na seznam Pardubického kraje. Velice divácky oblíbené byly také Dny evropského dědictví, živý betlém a adventní trhy pořádané ještě na nádvoří zámku i adventní tvůrčí dílničky. Novou akcí je tříkrálový průvod. Z historických oslav mají návštěvníci v paměti 100 let muzea, Řemesla neznají hranic, 725 let od první písemné zmínky o městě, Zámecké slavnosti, středověkou slavnost k 700. výročí narození císaře Karla IV. a připomínka jeho dvořana, diplomata a arcibiskupa Petra III., zvaného Jelito.

6) Když něco končí, přichází bilancování:

Měla jsem štěstí na dobré lidi. V současné době je muzeum je ve výborné kondici, uhájilo svoji samostatnou existenci a hraje důležitou roli v životě města Lanškrouna.  Svou práci jsem měla moc ráda, stala se mým koníčkem.  Věnovala jsem této instituci více jak 31 let. Muzeum je moje druhá nenarozená dcera Maruška. Jen já sama vím, co jsem této práci obětovala v mnoha rolích (jako ředitel, grantový pracovník, muzejní pedagog, propagátor, vedoucí kurátor, průvodce, etnograf, muzikolog, historik, produkční, výstavář, recepční, vydavatel knih, korektor, překladatel atd.), Podařilo se i vystavění lapidária, o které jsem několik let usilovala a které otevřeme v měsíci listopadu tohoto roku. Snad jsem přinesla se svými kolegy několika generacím nové impulsy a návrat k lokálnímu patriotismu a krásné zážitky z výstav a akcí. Děkuji především svým kolegům z muzea současným (Karlu Uhlíři, BcA. Ditě Hálové, Janě Hajzlerové a Libuši Šilarové) a dřívějším za to, že odvedli skvělou a náročnou práci, děkuji všem, kteří nám pomáhali a s námi spolupracovali (naše spolupracovníky najdete v knize Pojďte s námi do muzea. Vřele doporučuji si ji zakoupit). Děkuji osvícenému postoji k obnově muzea v roce 1992 bývalému starostovi Jana Špičákovi. Poděkování patří vedení města, radě města a zastupitelstvu, také v předchozích volebních obdobích od roku 1990, vedoucím odborů a úředníkům města Lanškrouna, památkové péči, ZUŠ Lanškroun a kulturním institucím – městské knihovně a kulturnímu centru, hudebním uskupením-souborům a sborům, ředitelům a učitelkám mateřských základních, středních škol, technickým službám, Divadlu Ve středu, Rodinnému centru Dětský svět, Římsko-katolické farnosti, České poště, mnoha spolkům, fotografům, malířům, lidovým a uměleckým řemeslníkům, klubu sběratelů, městské policii, technickým službám, bytovému podniku, lanškrounským tiskárnám a firmám, které nám zabezpečovaly služby, Společnosti česko-německého porozumění v Moravské Třebové, kolegům z partnerských měst, našim krajanům, Vám všem příznivcům muzea. Děkujeme za sponzorské dary firmám a soukromým osobám. Zvláštní poděkování patří Lanškrounskému smíšenému sboru včele s dirigentkou Mgr. Vlaďkou Jetmarovou, který nás doprovázel po celou dobu našich aktivit.

7) Je nějaké přání nebo vize, kterou jsme měla, ale nepodařilo se Vám ji naplnit?

Přála bych si ještě opravit podkroví hradebního domku na depozitáře, které pořád chybí, ač jsme získali další dvě místnosti v bývalé konírně, za což jsme velmi vděčni. Své sny jsem si jinak splnila. Víc už nepromluvím, znáte tu pohádku o rybce a třech přáních?

Ptala se Tereza Juřinová