Eva Roučka – Masopust

Masopust živou kresbou Evy Roučky

Pestrá životní a umělecká dráha sochařky a keramičky Evy Roučky se započala studií na Střední grafické škole Václava Hollara a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po emigraci, na konci šedesátých let, pokračovala ve studiu na École nationale des arts appliqués v Paříži, kde působila ve významné pozici odborné asistentky ateliéru.

Jak v době svého více než dvacetiletého života ve Francii tak i v současnosti aktivně výtvarně spolupracovala s celou řadou evropských výrobců keramiky, porcelánu, skla, šperků a kuchyňských doplňků.  Jako externí  spolupracovník je uznávána například ve společnostech CNP-Vierzon, Fayencerie de Gien, Pillivuit, Cerabati, L´etang Remy a Guy degrenne, Poterie Jars, Berard internacional, Ariel.Bellon.Chapon, Daum. Crystal de Sevre a samozřejmě ve společnosti Český porcelán.

Eva Roučka získala za svoji tvorbu celou řadu mezinárodních cen. Mezi její nejvýznamnější ocenění patří 1. a 3. cena v soutěži na dekorativní dlaždice, 1. cenu za dětský servis (1979), ocenění časopisu Maison de Marie-Claire za dětský dekor (1982), cena „Příbor roku 1988“ za návrhy postříbřených příborů pro L´etang Remy, zlatá medaile na sochařském sympoziu v Mexiku (1992), 1. cena a Cena publika v Castillon-France ´92. Její díla sklidila úspěch i na 3. mezinárodní keramické soutěži ´92 MINO v Japonsku a na Sochařském sympoziu v Sardinii, kde získala 1. Cenu a Cenu umělců. V roce 1998 navrhla pro francouzskou společnost FRANCE TELECOM porcelánovou telefonní budku a s tímto návrhem ve vyhlášené soutěži zvítězila.

Své zkušenosti nabízí Eva Roučka také českým firmám, kde zdůrazňuje zejména potřebu estetické stránky každého výrobku:  „Vytváření nových předmětů a jejich vzhled jsou zvláště v dnes si konkurující výrobě velmi důležité. Bohužel se na vzhled nového výrobku často začíná myslet až naposled, přestože by zájem o jeho estetickou stránku měl být již na začátku každého výrobního procesu.“

 Po celou tvůrčí dráhu se věnuje volné keramické plastice, vytváří jak komorní tak i monumentální objekty a sochy z modelované hlíny, nepálených cihel a dřeva. Pro její tvorbu je charakteristická velká dynamická plasticita s výrazným barevným akcentem na svébytně stylizovaných, převážně ženských figurách bujných tvarů v humorných, sarkastických pózách, či grimasách se špetkou vtipu a nadsázky nad lidskou povahou.

 Od devadesátých let se Eva Roučka stále častěji vrací do rodných západních Čech, do Břas, kde našla jednak tvůrčí zázemí tak i aktivní společenský život, kterého se ráda a aktivně účastní.  Její skici z radnického masopustu, představované v lanškrounském LArtu, jsou nezaměnitelným dokladem živoucnosti lidových zvyků a tradic obyvatel Plzeňska a současně také autorčinou uměleckou reflexí. Kresby byly v roce 2016 vystaveny v Západočeském muzeu v Plzni, kde se stejně jako v Lanškrouně koná masopustní průvod. Eva Roučka se této akce aktivně účastní, tvoří a zaznamenává jeho čilý ruch a taneční rej. Díky jejím kresbám se spolu s postavami medvěda, slamáka, klaunů a dalších tradičních či netradičních masek stáváme součástí tohoto barevného víru.

V páteční podvečer, 4. února, se společně s autorkou kreseb a kurátorkou výstavy můžete dozvědět vesele i vážně podrobnosti nejen o masopustu, ale také o tvůrčích cestách, inspiraci i jejich společné výpravě do italské Faenzi za keramikou.