Pamětní síň hudebního skladatele a dirigenta Jindřicha Pravečka

Hudební skladatel a dirigent Jindřich Praveček se narodil 28. července 1909 ve Výprachticích u Lanškrouna. Jeho otec Jindřich Praveček kromě svých učitelských povinností působil aktivně i jako hudebník. Vedle malého orchestru založil i Pravečkovo smyčcové kvarteto, s kterým koncertoval v různých městech východních Čech. Po ukončení obecné školy v roce 1919 se Pravečkovi přestěhovali do České Třebové, kde bylo snazší zajistit dětem další vzdělání. Po třech letech studia u třebovského pedagoga p. Koláře mohl Jindřich veřejně vystoupit i s náročnějšími skladbami. V té době už také spolu s otcem hrál v Orchestrálním sdružení v Ústí nad Orlicí, se kterým často koncertoval tamní rodák, houslový virtuos, Jaroslav Kocian. V roce 1928 ukončil Praveček studium na reálce maturitou a zároveň i studium na Východočeské hudební škole absolventským koncertem, na kterém přednesl Koncert pro housle č. 4 d moll Henri Viextempse. Po ukončení školy a po krátkém působení ve Vojenské hudební škole v Praze byl jmenován vojenským kapelníkem. V září 1932 se Jindřich Praveček přihlásil ke studiu na Mistrovské škole státní konzervatoře v houslové třídě u prof. Jaroslava Kociana. Dirigování si zapsal u vynikajícího pedagoga Pavla Dědečka a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého. Rok na to byl poručík Praveček přeložen do Chebu, kde se stal kapelníkem hudby 33. pěšího pluku „Doss alto“. Svoji uměleckou činnost zahájil provedením Smetanovy kantáty Česká píseň ve spolupráci se zpěváckým spolkem „Hraničář“. Studium na Mistrovské škole ukončil v roce 1935. Poté působil ve vojenských hudbách v Košicích, Brně, Hradci Králové, Praze a v Chebu. Na podzim roku 1945 byl npor. Jindřich Praveček ustanoven velitelem Vojenské hudební školy v Praze. Po únoru 1948 byl Jindřich Praveček přeložen do Brna jako kapelník Posádkové hudby. Vytvořil Ústřední hudbu čs. armády. Po celou dobu, co působil u vojenských hudeb, přicházel také s vlastními kompozicemi. S Karlem Pádivým vydával obsáhlou publikaci o instrumentaci, přednášel na Janáčkově akademii muzických umění v Brně. V roce 1956 jej požádalo vedení světoznámé továrny na hudební nástroje AMATI Kraslice, aby působil u nově založeného orchestru mladých jako umělecký poradce. Po letech usilovné a trpělivé práce spolu s dirigentem Karlem Hájkem přivedl toto těleso k nejvyšším vítězstvím ve světových soutěžích – v Kerkrade v Holandsku v roce 1970 a k triumfální cestě do USA. V těchto letech se naplno rozvinula Pravečkova organizátorská, skladatelská, instrumentátorská a dirigentská činnost. Působil jako hostující dirigent u předních dechových orchestrů, byl členem porot při soutěžích doma i v zahraničí a zástupcem Československa v CISPM. Stál u zrodu mnoha festivalů dechových hudeb a pravidelně se jich účastnil. Od Kmochova Kolína přes Koletovu Rtyni až po svůj nejmilejší Pravečkův Lanškroun. Vážily si ho stovky prostých amatérských muzikantů, pro které měl vždy mimořádné pochopení. Jindřich Praveček patří mezi významné osobnosti na poli koncertní dechové hudby. Jeho osobitý skladatelský rukopis je nezaměnitelný. Právě tak jeho cit pro národní intonaci, vroucí melodičnost a mistrovskou instrumentaci. Byl dirigentem s neomylným absolutním sluchem, s přehledným gestem, přirozenou autoritou a vlídným humorem. Zkušeným pedagogem, přísným, ale vždy spravedlivým porotcem. Je autorem rozsáhlých prací o dechových orchestrech a instrumentaci, autorem 159 skladeb. Zemřel ve věku 90 let 11. února 2000 v pardubické nemocnici. Součástí expozice je také audiovizuální technika s možností poslechu skladeb Jindřicha Pravečka a nahrávek současných lanškrounských sborů, souborů a orchestrů. Přáli bychom si,aby se Pamětní síň Jindřicha Pravečka stala místem setkávání hudebníků všech generací, kteří si budou neustále připomínat člověka, jež zasvětil hudbě celý život a propagoval českou hudbu po celém světě.