Osobnosti

Přemysl Otakar II. (1233 Městec Králové – 26. 8. 1278 Suché Kruty)

řečený král železný a zlatý, pátý král z rodu Přemyslovců (korunován 1261). Za Přemysla Otakara II. probíhalo intenzivní zakládání nejenom královských měst, ale i menších poddanských. Během jeho poměrně dlouhé vlády byl vybudován pevně organizovaný středoevropský stát s těžištěm v českých zemích. Lanškroun byl založen ve 2. polovině 13. století z iniciativy tohoto krále, který pověřil kolonizací příslušníky moravského šlechtického rodu Oldřicha a Heřmana z Drnholce. Roku 1278 byl poražen na Moravském poli v bitvě, v níž sám zahynul.

Záviš z Falkenštejna (asi 1250 – 24. 8. 1292 na louce pod hradem Hluboká)

V roce 1285 získal lanškrounské panství a další majetky ve Východních Čechách Záviš z Falkenštejna, otčím krále Václava II, příslušník krumlovské větve Vítkovců, který pojal za choť Václavovu matku Kunhutu Uherskou. V roce 1289 přikázal Václav II. Falkenštejna zatknout a o půl druhého roku později popravit pod hradem Hluboká u Českých Budějovic.

Petr III. zvaný Jelito (asi 1320 ? – 12. 2. 1387 Lanškroun)

Petr Jelito byl vysoký církevní hodnostář a diplomat v době Karla IV., postupně churský (1356–1368) a litomyšlský biskup (1368–1371), magdeburský arcibiskup (1371–1378) a konečně biskup v Olomouci. Byl výraznou osobností, která se zapsala během svého působení v čele litomyšlského biskupství založením kláštera kanovníků sv. Augustina v Lanškrouně.

Michael Weisse (asi 1488 Nisa – 19. 3. 1534 Lanškroun)

Bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří. Mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím. V roce 1522 převzal vedení Náboženské obce Českých bratří německého jazyka v Lanškrouně a ve Fulneku. Podnikl cesty do Wittenbergu, aby poznal Martina Luthera, který ocenil jako první Weissův význam jakožto básníka. Jeho zpěvník, vytištěný v Mladé Boleslavi, obsahuje 157 jednohlasých písní bez doprovodu, které se dodnes zpívají při bohoslužbách. Zemřel tragicky údajně po požití otráveného vlčího masa, které mu nabídl na lanškrounském zámku kníže Pernštejn.

Vratislav z Perštejna (9. 7. 1530 – 20. 10. 1582 na Dunaji u Lince)

Český šlechtic, diplomat a nejvyšší kancléř Českého království.Byl pověřován důležitými úkoly od svého krále Maxmiliána Habsburského. V roce 1556 byl ve Španělsku za politické zásluhy odměněn řádem Zlatého rouna. Oženil se s Marií Marique de Lara, poloviční Španělkou. V roce 1581–82 dal tento majitel panství v Lanškrouně na náměstí vystavět honosnou budovu radnice. Městu udělil výsady a privilegia, např. právo mílové, výčep vína, 4 masné krámy a také mu daroval stříbrné pečetidlo s městským znakem.

Jan Marek Marci (13. 6. 1595 Lanškroun – 10. 4. 1667 Praha)

Velký český polyhistor pobělohorské doby – lékař, fyzik, matematik, astronom a filosof. Byl osobním lékařem dvou císařů, děkanem lékařské fakulty Karlovy univerzity a v roce 1662 jejím rektorem. Před I. Newtonem se zabýval otázkami lomu a rozpadu světla. Je považován za zakladatele spektroskopie. V mechanice jako první rozlišil pružné a nepružné srážky těles a demonstroval je tehdy na módním kulečníku. Využil kyvadlo k měření času. Práce J. M. Marci, současníka Galileiho, jsou našimi prvními fyzikálními monografiemi. Rodné město Lanškroun pojmenovalo jeho jménem náměstí a u příležitosti jeho výročí uspořádalo mezinárodní vědecké sympozium a odhalení pomníku.

Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (16. 8. 1662 Brno – 16. 6. 1712 Vídeň)

Majitel rozsáhlých panství/lanškrounského od roku 1686/, která navštěvoval a také rozšiřoval díky racionalizaci správy a řízenému hospodářství. Své finanční prostředky vkládal do rozšiřování uměleckých sbírek a staveb svých sídel. Pracovali pro něj tehdejší významní architekti, např. Domenico Martinelli. Nový zámek u Lanškrouna, jehož plán je uložen v italské Lucce, patří k jeho nejznámějším dílům. Jeho základní kámen byl položen roku 1699. Nový zámek patřil k nejvýznamnějším středoevropským stavbám, bohužel se do dnešní doby nedochoval,po požárech zůstalo pouze jedno nároží. Kníže Lichtejštejn dal také rozšířit lanškrounský pivovar stavebníkem Kristiánem Auerem.

Jan Kašpar Artz (1688 Lanškroun – 1765 Praha)

Uznávaný právník a zemský prokurátor v Praze. Založil nadaci pro studenty a příbuzné. Jeho majetkové poměry mu dovolily, aby se stal mecenášem svého rodiště. Založil také nadaci pro kostel sv. Václava na vydržování dalšího kaplana.

Vrchní správce Rieder

K této postavě se váží pověsti o místním strašidlu, zlém správci Riederovi. Jsou spojeny s lanškrounským zámkem a přilehlým kostelem sv. Václava a Novým zámkem u Rudoltic. Z historických pramenů vyplývá, že správce panství skutečně žil, ale nebyla to jedna osoba. Šlo o tři muže, kteří nesli toto příjmení v průběhu 100 let a zastávali místa správců lanškrounského panství: Johann Georg Rieder, Franz Johann Rieder a Anton Rieder. Jejich zaměstnavateli byla knížata z Lichtenštejna,které zastupovali na panství. Je zajímavé, že se správci v Lanškrouně sice nenarodili, ale zemřeli zde. Anton Rieder a jeho syn Rudolf má v Lanškrouně dochovaný náhrobek umístěný ve zdi u kostela sv. Anny. Franz Johann Rieder založil v roce 1790 několik nových vesnic u Lanškrouna – Koburk, Nepomuky, Laudon a Rýdrovice,po něm pojmenované.

Generál Ernest Gideon Laudon (13. 2. 1717 Tootzen – 14. 7. 1790 Nový Jičín)

Pocházel z chudé šlechtické rodiny. Byl shodou okolností vrstevníkem Marie Terezie. Habsburské říši sloužil téměř padesát let. České země  poznal Laudon jako málokterý z habsburských vojevůdců. V roce 1758 dorazil Laudon do Lanškrouna s 6000 muži. Bydlel

v zámku, kde byl přátelsky přivítán hejtmanem Dařílkem. Laudon také pobýval tři dny u žichlínského dědičného rychtáře. V letech 1769 – 1776 působil jako velící důstojník na Moravě. Prošel jako uznávaný válečník mnoha bojišti v Evropě a dosáhl řady vítězství.

Jan Václav Bärnkopp ( 1723 Lanškroun - 1794 Vídeň)

Významný válečník – dělostřelec. Dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála. Účastnil se polních tažení v Čechách a ve Slezsku. Vytvořil znamenité rakouské dělostřelectvo, díky kterému zvítězil během 24 hodin nad nedobytnou pevností v Kladsku, kde bojoval po boku generála Laudona. Byl povýšen do šlechtického stavu. Po uzavření míru ve válce sedmileté působil jako inspektor uherských hraničních pevností. V roce 1772 obdržel inkolát, tzn. příslušnost ke stavům Království českého, předpoklad pro získání šlechtických statků a pro vykonávání církevního nebo politického úřadu. V roce 1784 se stal polním zbrojmistrem. Byl také nositelem nejvyššího vojenského vyznamenání – řádu Marie Terezie.

Johann Josef Steinmann (8. 3. 1779 Lanškroun – 9. 6. 1833 Praha)

Chemik, lékárník a botanik, spoluzakladatel Vlastivědného muzea v Praze.

Po studiích na gymnáziu nastoupil jako učeň do lékárny v Lanškrouně k lékárníku Christianu Polykarpu Erxlebenovi. Poté dokončil studia farmacie ve Vídni. Působil jako profesor na technickém institutu v Praze. Pojmenoval nové minerální druhy, provedl chemické rozbory minerálních pramenů v západočeských lázních. Steimann se významně podílel na vzniku Vlasteneckého muzea v Praze (Národní muzeum).

Christian Polykarp Erxleben (3. 6. 1765 Parensen – 31. 10. 1831 Lanškroun)

Chemik, lékárník, botanik a textilní podnikatel. Přijel do Lanškrouna na pozvání Františka Jakoba Pernikáře. Usadil se zde natrvalo. Oženil se s jeho dcerou Annou. Otevřel lékárnu U Milosrdného samaritána s botanickou zahradou. Vybudoval manufakturu na výrobu lněného plátna a dal vystavět bělidlo v Sázavě, kde uplatnil vědecké principy bělení. Bílé i potištěné plátno dodával i do Německa, Uher, Itálie a Turecka. Podílel se také na práci Vlasteneckohospodářské společnosti v Praze. Je autorem odborných spisů – např. O dobrotě a síle piva.  Jeho syn Eduard Norbert Erxleben (1796 – 1860) byl v Lanškrouně v letech 1845 – 1850 voleným purkmistrem. Na jeho počest byl Vápenný pramen u Slunečního rybníku pojmenován jeho jménem.

Vincenc Pernikář (14. 4. 1781 Lanškroun – 22. 5. 1849 Lanškroun)

Regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr. Roku 1808 si otevřel v Lanškrouně obchod se střižním zbožím. Jako první nainstaloval v Erxlebenově vinopalně parní kotel. Byl vrchním střelmistrem ostrostřeleckého spolku. Organizoval stavbu střelnice a staral se o úpravy jejího okolí. Jeho starší sestra Anna se provdala za Ch. P. Erxlebena. Syn Vilém byl v Lanškrouně poštmistrem a také dlouholetým radním.

Josef Niederle ( 1821 Lanškroun – 1894 Lanškroun)

Starosta města Lanškrouna v letech 1861–1891. Založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun – Rudoltice a zřízení gymnázia. Byl členem okresního zastupitelstva, později zástupce okresního starosty a kronikář města. V letech 1875–1881 byl zvolen poslancem zemského sněmu v Praze za německé liberály. Nositel zlatého záslužného kříže za zásluhy během války v roce 1866.

Josef Eduard Benoni (1819 Lanškroun – 1905 Lanškroun)

Jméno Benoni patřilo po stovky let mezi nejznámější lanškrounská příjmení a nositelé těchto jmen se občas zapsali do historie města. Josef Eduard Benoni se kromě v rodině tradičního kominického řemesla věnoval hlavně budování rodinného hotelu č.p. 127, který se nacházel na ulici Boženy Němcové. V jeho životě hrál významnou roli spolek ostrostřelců, v němž dosáhl nejvyšší funkce střeleckého hejtmana a obdržel nejvyšší vyznamenání – Zlatý kříž s korunou od hraběte Thuna a pozvání na audienci k císaři Františku Josefu I. Byl pochován na místním hřbitově do rodinného hrobu.

Ignaz Bartoloměj Benoni (1793 Lanškroun – 1830 Lanškroun)

Ignaz Bartoloměj Benoni se významně zapsal do lanškrounského povědomí. Vynikal zejména osobitým smyslem pro humor, fyzickou sílou a vystupováním proti tehdejší vrchnostenské byrokracii. Vykonával kominické řemeslo a výborné pověsti se těšila jeho hospoda U Modré hvězdy na náměstí Jana Marka Marků č.p. 45. Humorné příběhy ze života Ignáce Bartoloměje sepsal jeho vnuk Josef Benoni v knížce „Alt – Landskroner Geschichten“.

Císař František Josef I. (18. 8. 1830 zámek Schönbrunn Vídeň – 21. 11. 1916 tamtéž)

 Pocházel z habsbursko–lotrinského rodu,68 let císař rakouský (1848–1916), král český a uherský (korunovace 1867), král lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský a slavonský. František Josef se roku 1854 oženil se svou setřenicí Alžbětou Bavorskou (známou jako císařovna Sisi). Stal se jedním z nejdéle vládnoucím panovníkem na světě. Dožil se vysokého věku a významně se zapsal do dějin Evropy.

Velkou událostí pro Lanškroun a jeho okolí byly roku 1894 ve dnech 2. – 6. září pořádané „Císařské manévry“ rakousko-uherské armády, kterých se císař osobně účastnil. S jeho příjezdem se pojí komická historka s uvíznutím císařského vlaku. Hlavní stan císaře byl na gymnáziu. V městském muzeu jsou vystaveny předměty– nábytek, pamětní desky, medaile a poháry související s jeho návštěvou.

Friedrich Gustav Piffl (15. 10. 1864 Lanškroun – 21. 4. 1932 Vídeň)

Lanškrounský rodák, nejmladší ze sedmi dětí papírníka a knihkupce. V roce 1882 maturoval na místním gymnáziu, poté vstoupil do augustiniánského kláštera a zahájil skvělou kariéru duchovního římskokatolické církve (učitel teologického ústavu, probošt kláštera, knížecí arcibiskup, vídeňský biskup a od roku 1914 kardinál). Ač byl významnou evropskou osobností své doby, nikdy neztratil upřímný vztah k rodnému městu a gymnáziu, účastnil se  většiny významných slavností a jubileí. Jeho rodný dům č. p. 4 se nachází na náměstí Aloise Jiráska, na kterém je osazena pamětní deska.

Cyril Pecháček (1863 Lanškroun – 1944 Čermná)

Zasloužilý a dlouholetý starosta České hasičské župy lanškrounské č. 111 v období 1900 – 1938, jejíž prapor se nachází v muzejních sbírkách. Do své smrti byl nadšeným a zaníceným hasičem. Svou funkci vykonával obětavě a vzorně. Byl starostou obče Čermná v letech 1899 – 1903. Se svou ženou Arnoštkou, rozenou Beneschovou z Jakubovic měli 8 dcer a 1 syna, hudebníka (pseodonym Ivo Milič).

Josef Benoni (23. 8. 1870 Lanškroun - 10. 2. 1957 Burkhards)

Německy píšící dramatik, novinář a spisovatel pocházel z rodu, která má smíšené italsko-německo-
české kořeny. Ostatní větve rodu Benoni se usadili v Chrudimi, Poličce, Praze a na dalších místech,
které během 19. století ovládlo české národní obrození. Lanškrounská rodina Benoni naproti tomu
žila v oblasti s převažující německou kulturou.
Josef Benoni proto psal německy. Byl autorem několika divadelních her, řady novinových článků a
také dvou autobiografických knih. Nejznámější z nich je kniha regionálních příběhů, vydaná v roce
1923 pod názvem Alt-Landskroner Geschichten. Autor v ní vypráví příběhy z Lanškrounska, jak mu je
vyprávěla jeho babička nebo otec. Výrazným hrdinou několika příběhů je autorův dědeček Ignác
Bartoloměj Benoni, lanškrounský kominík a majitel hotelu U Modré hvězdy. V jiných příbězích
zaznamenal všední život a drobné příhody z Lanškrounska v průběhu 19. století. V českém překladu
vyšla kniha Příběhy ze starého Lanškrounska teprve v roce 2014.

Josef Benoni se se připravoval na živobytí maloobchodníka. Nějaký čas pak v Lanškrouně provozoval
obchod s textilním zbožím. Po první světové válce ho však důsledkem malého odběru zboží zavřel a
přivydělával si jen drobným prodejem svých impresionistických obrazů a drobnou publikační činností.
Žil ve vlastním domě, kde nemusel platit nájem, což mu umožňovalo angažovat se v nevýdělečných
činnostech. Byl místostarostou Lanškrouna a zapojoval se do různých sociálních projektů.
V roce 1945, kdy mu bylo 75 let, byl Josef Benoni i s ostatními členy své rodiny odsunut do Německa,
kde o několik let později zemřel.

Hans Peterka (17. 2. 1904  Lanškroun – 24. 8. 1981 Pasov)

Absolvoval uměleckou Akademii ve Vídni. Vytvořil obrazy s krajinnými motivy, také portréty známých osobností svého rodného města a zátiší. V Městském muzeu Lanškroun se zachovala řada jeho obrazů – Hostinec U Zlaté kuželky ve Školní ulici, Zahradnictví, portrét hostinské z Krčmy paní Klementové, arcibiskupa Petra Jelita a jiných. Hans Peterka se podílel na výstavách „Uměleckého spolku v Pasově“, v zámku Obernzell, v městské hale Göppingen a v mnoha dalších městech Bavorského lesa.

Jindřich Praveček (25. 6. 1905 Výprachtice – 11. 2. 2000 Pardubice)

Potomek rozsáhlého muzikantského rodu Pravečků a Vacků. Hudební skladatel a dirigent, zkušený pedagog vojenských a civilních odborných vysokých škol, umělecký poradce, člen a předseda porot festivalů a soutěží velkých dechových orchestrů doma i v zahraničí. Významně ovlivnil vývoj české koncertní dechové hudby. Je také autorem rozsáhlých prací o dechových orchestrech a jejich instrumentací. Jeho skladby jsou inspirovány českou lidovou hudbou. Složil 159 skladebných opusů. Je čestným občanem našeho města, mnohokrát se zde účastnil koncertu dechových hudeb „Pravečkův Lanškroun“.  Zdejší základní umělecká škola nese také jeho jméno. V roce 2002 byla otevřena v Městském muzeu Lanškroun nová stálá expozice věnovaná této osobnosti.   

Josef Jireček (1907 – 1997 Lanškroun)

Byl aktivním cvičitelem Tělovýchovné jednoty Sokol, od roku 1937 byl jeho náčelníkem. Po druhé světové válce spolu s Jaroslavem Čapkem obnovují v Lanškrouně TJ Sokol. Až do rozpuštění této organizace po roce 1948 v ní působil jako cvičitel, praporečník a kronikář. Byl také nadšeným cestovatelem. Věnoval Městskému muzeu sokolský prapor a jiné předměty.

Ing. Bohumil Modrý (24. 9. 1916 Praha – 21. 6. 1963 Praha)

Legendární brankář LTC Praha a československé hokejové reprezentace. Jako malý chlapec patříl spolu s rodiči k mnohým návštěvníkům lanškrounského koupaliště. Po skončení druhé světové války bydlel se svou ženou a dvěma dcerami na ulici Nádražní č. p. 418. Byl původní profesí stavební inženýr. V roce 1948 vytvořil pro naše město regulační plán. Mezi pečlivými rozbory města zaujmou jeho návrhy na přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe – Dunaj, na letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu. Byl také národním správcem cihelny. V padesátých letech byl po známém procesu s hokejovými reprezentanty vězněn v komunistických lágrech. Na jeho počest jsme v Lanškrouně v roce 1994 pojmenovali ulici a odhalili bustu za účasti jeho manželky, dcer Aleny a Blanky a dosud žijících členů bývalého hokejového týmu. V roce 2006 jsme otevřeli novou zimní sportovní halu pojmenovanou jeho jménem a udělili mu čestné občanství in memoriam.

Josef Böhm (1857 Zlaté Hory – 1936 Lanškroun)

Po příchodu do Lanškrouna bydlel v domě č.p. 104 v Purkyňově ulici, kde provozoval fotografickou živnost až do své smrti v roce 1936. Poté v jeho práci pokračovali jeho synové Josef a Alois do roku 1945. Dokumentovali důležité akce, události a spolky ve městě Lanškrouně. V Městském muzeu Lanškroun se dochoval soubor snímků Lanškrouna z 30. let 20. století nafocené objektivem Josefa Böhma juniora, jejichž část byla zveřejněna ve vydané knize.

Jaroslav Hubálek (1886 Dolní Dobrouč – 1961 Budišov)

Narodil se na Lanškrounsku, část svého profesionálního života strávil na Ukrajině v Podkarpatské Rusi. Lesní rada a přednosta správy lesů v Lanškrouně v letech 1945 – 1948. Koupil zde domek č. p. 492 na ulici Karla Havlíčka Borovského. Napsal deset knih o přírodě – Nekorunovaný král, Medvědice Brumka a její syn, Obrázky z lesů a polí, Stezkou života (o svém vlastním životě), Ostrovid, příběh karpatského rysa, Lišák Cikán a další.

Jindřich Chládek (1897 Výprachtice – 1980)

Městský kronikář (26 let), správce lanškrounského muzea (do roku 1970) a okresního archivu (1953–1960), matrikář a tajemník městského národního výboru. Jindřich Chládek zachycoval obraz doby v poválečném Lanškrouně.

Jindřich Chládek jako okresní archivář uspořádal archivní fondy a vydal Průvodce po okresním archivu v Lanškrouně (1959) a brožuru Jan Marek Marků (1977), strojopisně zpracoval koncept dějin našeho města. Jedenáct let psal poutavé články z historie našeho města, někdy i s nádechem humoru, do Lanškrounského kulturního zpravodaje.  

Významně přispěl k dokumentaci, vědeckému regionálnímu bádání a popularizaci dějin našeho města.

Josef Kacálek (1922 Výprachtice – 1997 Ústí nad Orlicí)

V roce 1942 vstoupil do semináře v Hradci Králové a o pět let později byl vysvěcen na kněze. V 50. letech 20. století se skrýval před Státní bezpečností. V roce 1959 byl soudem v Hradci Králové odsouzen při vykonstruované kauze na pět let vězení za podvracení republiky. Na základě amnestie vyhlášené prezidentem republiky byl po roce 1960 propuštěn.

V Lanškrouně působil jako kněz v letech1968–1993. Zasloužil se o opravu kostelů, které měl ve správě. Především opravil střechy kostelů díky brigádám farníků. Svou službu církvi bral velmi poctivě. Byl členem skautské organizace a po sametové revoluci pomáhal znovuobnovit junáckou činnost v Lanškrouně. Jeho přezdívku Dikobraz převzalo místní skautské středisko do svého názvu. 

V kostele sv. Václava je umístěna pamětní deska věnovaná páteru Josefu Kacálkovi od akademického sochaře Zdeňka Kolářského.

MUDr. Stanislav Kapoun (1918 Štěkeň u Plzně – 2004 Lanškroun)

Významný lanškrounský specialista na porodnictví a gynekologii v letech 1951–1983.

V Lanškrouně na Husově ulici č.p. 681 byla otevřena nová porodnice v roce 1951. Za 32 let jejího trvání se narodilo téměř 12 tisíc dětí, tedy téměř každý druhý občan regionu.

MUDr. Stanislav Kapoun se zasloužil o rozvoj této porodnice pořízením moderního vybavení, školením porodních asistentek a vedením poraden pro těhotné ženy.

Jméno Kapoun se vyskytuje také v pověstech o posledním copaři na Lanškrounsku. Pan doktor organizoval sjezdy rodu Kapounů v Lanškrouně na zámku.

Profesor Herwig Schopper (1924 Lanškroun)

 Významný vědec je nazývaný „lordem srážkové fyziky“ nebo také „pánem prstenu“.

Díky své inteligenci začal o rok dříve studovat na místním gymnáziu, které ukončil ve školním roce 1941–42. Poté byl povolán do armády a dostal se do zajetí. Po válce se již nemohl vrátit do Lanškrouna. Studoval na mnoha prestižních univerzitách a poté zastával významné vědecké posty. V letech 1981–88 byl generálním ředitelem gigantického mezinárodního výzkumného Centra pro jaderné výzkumy v Ženevě, kde stavěl podzemní kruhový tunel, elektron-pozitronový urychlovače atomových částic. Za své fenomenální vědecké úspěchy obdržel nesčetná vysoká a nejvyšší národní a mezinárodní vyznamenání (např. Zlatou medaili Alberta Einsteina - UNESCO). Napsal více než 200 vědeckých článků a publikací týkající se optiky a fyziky pevných látek, jaderné fyziky a částicové fyziky a také knihy o vědě a společnosti, o využití vědy k mírovým účelům.

Otakar Juren (1931 Nové Město na Moravě – 2007 Ústí nad Orlicí)

Zasloužilý mistr turistiky a nositel zlatých výkonnostních odznaků ve všech přesunových prostředcích. Jako vodák sjel celý Dunaj od pramene po delty. Věnoval se mládeži ve skautingu a turistice, vedl stálé i putovní tábory. Aktivně se podílel na obnově Junáka v Lanškrouně. Byl funkcionářem Klubu českých turistů. Za přínos městu získal pamětní medaili města. Městskému muzeu věnoval soubor předmětů týkajících se jeho sportovních aktivit.

Zdeněk Kolářský (29. 4. 1931 Kostelec nad Orlicí – 28. 3. 2022 Kostelec nad Orlicí)

Akademický sochař, jeden z nejvýznačnějších českých medailérů, čestný občan města Lanškrouna. Městu Lanškrounu věnoval rozsáhlý soubor medailí, plaket, pamětních desek, plastik a mincí, který najdete v Městském muzeu Lanškroun.  Za svou tvorbu získal mnoho mezinárodních ocenění. Je také výborný grafik a designér. Spolupracuje s četnými školskými a kulturními institucemi a úřady v České republice i v zahraničí. Více než 30 let se datuje jeho spolupráce s Českou pojišťovnou, pro kterou vytvořil známé logo. Pro město Lanškroun zhotovil pomník Jana Marka Marci, pamětní desky významných osobností, medaile, starostenský řetěz aj.

Roman Šebrle (26. 11. 1974 Lanškroun)

Český atletický vícebojař, světový rekordman a olympijský vítěz v desetiboji. Bývá považován za nejlepšího desetibojaře všech dob. Jako člen Armádního sportovního centra Dukla je také vojákem z povolání, má hodnost majora. Prezidentem republiky mu byla udělena medaile Za zásluhy II. stupně. V našem městě prožil Roman Šebrle část svého dětství a k rodnému Lanškrounu se stále hlásí.

Zbigniew Jan Czendlik (6. 9. 1964 Brenna), řečený Zibi

Římskokatolický kněz, moderátor a lanškrounský děkan. Pochází z obce Debowiec v Polsku. Od roku 1993 působí v Lanškrouně. Podařilo se mu zde opravit několik církevních historických památek. Vedle kněžských povinnosti se angažuje v charitativních projektech, mimo jiné vybudoval dům pro náhradní rodinnou péči, pomáhá dětem s handicapem nebo seniorům. Je mediálně známým kvůli přátelským vztahům s řadou lidí z oblasti politiky, kultury a šoubyznysu. Jeho největší vášní je golf. Organizováním benefičních golfových turnajů získává sponzorské dary pro svou farnost a obecně prospěšnou společnost Gaudium. Známý je také tím, že na faře zřídil restauraci U Pastýře, což na české poměry není obvyklé.