Historie města

Východočeské město Lanškroun leží na českomoravském pomezí (Podorlická pahorkatina, Zábřežská vrchovina), 373 m nad mořem, v podorlické kotlině na horním toku řeky Moravské Sázavy. V Lanškrouně žije přes 10 000 obyvatel. Je správním a hospodářským centrem regionu Lanškrounsko s 22 obcemi v okrese Ústí nad Orlicí a v Pardubickém kraji. Město Lanškroun má ve znaku královskou korunu. Má bohatou a zajímavou historii. Vzniklo ve 2. polovině 13. století kolonizační činností za vlády Přemysla Otakara II. V historii hrálo vždy významnou roli, bylo centrem rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství, později od roku 1850 se stalo sídlem okresního hejtmanství a až do roku 1960 byl Lanškroun okresním městem. V průběhu staletí se ocital v držení řady šlechtických rodů. Po husitských válkách byl v majetku Kostků z Postupic, později Pernštejnů, Hrzánů a Lichtenštejnů. Město má pravidelné  čtvercové náměstí, jemuž uprostřed vévodí honosná renesanční radnice ze 16. století, postavená za vlády Pernštejnů. Historicky cenný je zámecký komplex s raně gotickou částí z původního kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina. V jeho barokně přestavěné budově sídlí městské muzeum se zajímavými stálými expozicemi. K významným historickým památkám patří kostel sv. Václava, kostel sv. Anny s náhrobky, zájezdní hostinec Krčma, dům Piano a další. Lanškroun je kolébkou či místem působení osobností, které se významně zapsaly do historie našeho státu a Evropy.